Myšáček a Jiřulka

Míša Stránská

Míša je nepopsatelný (přírodní) živel, uragán i hurikán v jednom, nezřízená bláznivá akční střela, která se (skoro) bezhlavě vrhá do všeho, co má ráda. Miluje sport – všeho druhu, není činnost, kterou by snad ještě nevyzkoušela – ale ze všeho nejvíce ráda běhá (v přírodě, takové ty delší X desítek kilometrů dlouhé „procházky“) a tančí (nejen, že již několik let je instruktorkou zumby, ale odmala miluje vrtět se na jakýchkoliv pár tónů, které v dálce zazní). Jezdí na kole, brázdí svahy na lyžích či prkně, … pokud bychom měli vyjmenovat vše, vydá to minimálně na novinové vydání. 🙂 Prostě a jednoduše, bez sportu si nedokáže svůj život představit.

S tancem jde v ruku v ruce i hudba. 15 let hraní na klavír a klávesy se musí někde projevit – to pak znáte zpěvníky „Já, písnička“ celé nazpaměť… 🙂 Zkrátka, Míša zpívá kdekoliv a kdykoliv, často nemá problém celý večer zůstat u jedné jediné melodie… a okolí z toho šílí. 🙂 A skákat a tancovat až do rána, žádný problém, není potřeba ani jedné kapky alkoholu. 🙂

Největší láska nejláskovatější (ano, budoucí manžel je s tím srozuměný, že je „až druhá láska nejláskovatější na světě) je její pes D‘artagnan – Darty, prostě Bobísek 🙂 . Další velkou vášní jsou jakékoliv kreativní práce – ať už výtvarná činnost, šití, patlání se v hlíně na zahrádce, vaření a pečení.. a opět bychom vesele mohli pokračovat dál a dál… 🙂 A taky výborně vaří a peče (dopsal Jiřulka 🙂 ).

Miluje barvičky. Nejkrásnější barva je barva duhy a všech jejích odstínů. 🙂 Takže jakmile bylo „jisté“, že se něco chystá, žádné „vybrat jednu hlavní barvu“, ale všechny možné i nemožné odstíny jakékoliv barvy. Svatba musí být barevná a veselá! Rozhodně žádná nuda a šeď! 🙂

Cestování – všude je krásně, ale jejímu srdci nejbližší je Francie, Paříž a vše co je jenom trochu spojené s touto zemí – levandulová pole, bageta, víno, sýry, … a hlavně by nejraději celý den mluvila pouze francouzsky. 🙂 Ale podívat se na Nový Zéland, poznat zemi Pána Prstenů, objevit krásy přírody na Islandu, zemí severní Evropy, hmmm… Nepohrdla by ani Francouzskou Polynésií či Karibikem.

Jejím životním mottem je rozdávat lidem radost, sdílet své nadšení, nabíjet ostatní svou pozitivní energií, předávat lidem dobrou náladu, vykouzlit jim na tvářích úsměv… 🙂

Jirka Bičík

Jirka je klidný a rozmýšlivý. Nic neřeší neuváženě bez předchozího vyhodnocení situace. Má flegmatickou povahu a pokud možno, snaží se Míšu alespoň trochu usměrňovat. 🙂 S většími či menšími úspěchy. 😉

Má rád sport, do té míry, pokud ho nemusí sám provozovat. Takže navrhovaná „procházka kamkoliv“ je předem smetena ze stolu, protože „Proooč? Co tam, je to daleko, … nedá se tam jet autem?“. Přesto se občas nechá vytáhnout na „čerstvý vzduch“. V každém případě, autem jezdí moc rád. Nejen proto, že z toho bolí méně nohy, ale prostě je to větší zábava. A kdo by se nechtěl svézt „černým koníčkem“! 🙂

V mládí závodně tančil – standardní a latinsko-americké tance. Jak sám říká, v tomto období si toho sportu užil až až, takže teď už má „zasloužený odpočinek“. Ale zpívá (jen když ho nikdo neslyší) a tancuje moc rád! 🙂

Pokud je potřeba doma cokoliv opravit, vždy se vrhá k prvnímu nářadí, které mu padne do ruky a odchází „kutit“. Kam se hrabou Pat a Mat 🙂 Ještě častěji na „zařizování“ využívá „firmu zeleného mimozemšťana“, která nám velmi často domů doručí „nějakou naprosto nepostradatelnou věc“. A v kutilských hyper/super marketech se mu také moc líbí! 🙂

Nejoblíbenější barva – černá – „veškeré“ oblečení je „laděno“ do této barvy. Aha, ne, tak pardon, prý modrá…. To je mi ale novinka… Prostě „klasika je prý klasika“.

Rád cestuje a poznává nová místa, chtěl by se vrátit ještě někdy na Havaj, do Mexika, navštívil Jižní Ameriku… a pokud by byla ta možnost, klidně procestoval celý svět. 🙂

Je to knihomol – čte jednu knížku za druhou, nejraději žánr science fiction. Především si ale moc rád hraje, ať už hry na počítači (je to jeho práce 🙂 ), skládá kostičky Lega, puzzle nebo v zásadě cokoliv jiného.

Jirka má rád dobré jídlo, je to gurmán… hamburgery a masíčka, zmrzlina a sladkosti, ale nejde to na něm vůbec vidět. V případě nutnosti (a když není jiná možnost), tak sní například i cuketové „bramboráky“. A navíc je ještě pochválí a řekne, že byly dobré. 🙂

„Velmi rád“ se fotí a na každé fotce je „nepřehlédnutelný“ jeho nadšený výraz… 😀 Ale zlepšuje se to. Občas už i na fotkách zvedne nepatrně koutky úst. 🙂